Klidné harrachovské dopoledne prořízne zvuk brzdění skoček na dojezdu velkého můstku. Je stále častější. A častější. Dokonce přehluší i tlukot kladiv, kterými dělníci připevňují reklamní panely pro víkendové závody Světového poháru. Jejich práce nakonec ustane.
Všichni se dívají vzhůru a v mlze hledají české reprezentanty, kteří si dva dny před prvními oficiálními tréninky a kvalifikací přijeli do Harrachova zaskákat. Potichu, neoficiálně. Můstek ještě není zcela v kondici, stopa je pomalá a mírně drhne, na dojezdu se sem tam objeví nějaký hrbol.
Výhodu domácího prostředí zažijí čeští skokané v sezoně jednou, maximálně dvakrát. A proto ji rádi využijí. „Je to výborné, velká výhoda,“ libuje si na dojezdu harrachovského můstku na Čerťáku Jan Matura a pokračuje: „Člověk si můstek osahá, zvykne si na něj a už ví co ho čeká při kvalifikaci. Vynechat takovou možnost by mohlo být velmi ošidné. Ve finském Kuusamu jsme tu možnost neměli, při tréninku mě to dvakrát ´sfouklo´, kvalifikace odpadla a šlo se rovnou do závodu. Proto se každá taková možnost musí využít.“
Stejného názoru je i Borek Sedlák. Zvlášť proto, že se v Harrachově pět let na velkém můstku neskákalo. „Proto jsem tuto možnost uvítal a neváhal. Každý můstek je specifický, skokan si musí zvyknout na nájezd, rádius,“ míní Sedlák. Během pěti až deseti neoficiálních skoků si prý člověk zvykne. „A pak bude na páteční kvalifikaci připravený a bude mít velkou výhodu proti těm, kteří před ní absolvují pouze dva tréninkové skoky a při nich se s můstkem teprve seznamují.“
Lukáš Hlava vítá možnost skoků na harrachovském můstku i z jiného důvodu. „Nebyli jsme na prvním sněhu, jeli jsme hned závodit do Finska a Norska a proto se každý další skok hodí,“ popisuje.
Nejlepší Čech na únorové olympiádě ve Vancouveru Antonín Hájek má na přednostní skoky svérázný názor a tvrdí: „Když ti to skáče, můžeš na to jít rovnou z autobusu a dáš dobrý skok.“ Ale vzápětí dodává: „Samozřejmě je ale dobré si můstek ozkoušet, dát si trénink navíc.“
To Roman Koudelka představuje jediného tréninkového flegmatika z pětice českých reprezentantů. Na jeho rozpoložení se zřejmě odráží i momentální stav: „Je mi to jedno. Když Ti to jde, skočíš všude i bez tréninku. A když ti to nejde, tak se jen v dalším tréninku zbytečně trápíš.“
S nastupujícím polednem se poměr brzdících lyžařů a pracujících dělníků opět mění. „Hranění“ na skočkách ubývá, až nakonec končí. Mezi posledními dojezd opouštějí „vetřelci“ ze Slovenska a Itálie. Mají výjimečné postavení.
První, protože se s domácími v klidu domluví a jsou stále považování za „bratry“, druzí, protože je vede český trenér Jakub Jiroutek. Bratr českého hlavního kouče Davida. Občas po sobě kouknou, vymění si názor. Oba jsou rádi, že si jejich svěřenci mohou skočit a získat náskok před ostatními. „Pomůže to především pro páteční kvalifikaci. Naši už budou mít můstek v hlavách zažitý, říká David a Jakub se smíchem dodává: „Přestože to bývá výsada domácích závodníků, důležité je se na nic neptat a jít prostě skákat. A také nic neplatit.“
Odpoledne na harrachovském můstku dovádí jen polovina české reprezentace. K Hájkovi a Hlavovi se připojuje také Jakub Janda, který měl povoleno se k týmu připojit o půl dne později.
Ve čtvrtek harrachovský můstek ztichne. Tedy co se týká skoků. Bude se připravovat nájezdová stopa, hladit dojezd. Skokané se z něj spustí až v pátek v 15.00 při prvním oficiálním tréninku.
Text: Vít Chalupa