Do léta o něm moc lidí ani nevědělo, jméno Tomáš Vančura se poprvé objevilo na stupních vítězů v Liberci na domácím MČR, kde společně s Jakubem Jandou se dělil o bronzovou příčku. Poté jeho forma šla pomalu vzhůru a životní výsledek si připsal nyní ve Frenštátu pod Radhoštěm v závodech Kontinentálního poháru, kde vybojoval skvělé třetí a čtvrté místo. Člověk skromný, cílevědomý, kterého čeká první velký závod SP v Rusku.
1) Tomáši, jak jste se ke skokům vůbec dostal?
Ke skoku mě přivedl můj taťka, za což jsem velmi rád. Ten dříve skákal za Slovenko – Banskou Bystrici. Sport mě už od malička velmi bavil.
2) Před rokem jste závodil za severskou kombinaci. Co vás vedlo k tomu, že přestoupíte ke skoku. Kde nastala ta změna?
Když jsem jako malý se sportem začínal, nastoupil jsem do oddílu v Rožnově pod Radhoštěm, který je zaměřený na severskou kombinaci. Do mých 15 let jsem tam trénoval pod Martinem Vavrušou, poté jsem přestoupil do Dukly Liberec, kde mě převzal pod svá „křídla“ Marek Šablatura. Ke změně disciplíny došlo po Mistrovství světa juniorů v Almaty kvůli dlouhodobému trápení se v běžecké části.
3) Jak se vám trénuje pod Rakušanem Schallertem?
S Richim je fajn trénovat. Zpočátku jsem měl obavy, protože od toho přestupu jsem musel zcela změnit tréninky a obával jsem se, že to třeba nepůjde a přestane se dařit. Vzal jsem si tady příklad z Romana Koudelky, který Richimu bezmezně věří, a vyplatilo se.
4) Máte nějaký skokanský vzor?
Skokanský vzor nemám, vždy spoléhám jen sám na sebe. Obdivuji například Schlierenzauera, Ammanna či Kasaie.
5) Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Nejvíce si cením teď třetího a čtvrtého místa na COC ve Frenštátu pod Radhoštěm a motivací je pro mě nějaký dobrý výsledek v SP.
6) Jak trávíte volný čas, když zrovna nejste na můstku nebo na cestách?
Nejvíce si odpočinu mezi kamarády a sportům se spíše vyhýbám. Přeci jen toho pohybu je během roku docela dost.
MT