Už nikdy nebude říkat, že nemá rád lety na lyžích. Roman Koudelka, donedávna považovaný za specialistu na „střední“ můstek, dnes vystoupil na stupně vítězů leteckého Světového poháru v Harrachově.
Dosáhl tak životního výsledku a nejlepšího umístění českého závodníka v této sezoně. Navíc naposledy se dostal do elitní trojice Jakub Janda v roce 2006 v Lahti, kdy skončil druhý.
Bohužel Janda se teď nedostal ani do bodované třicítky, stejně jako letos strádající Hájek.
Zato Borek Sedlák vybojoval životní maximum na 10. místě. Uspěl i dvacátý Jan Matura a za body byl rád Lukáš Hlava.
Co se změnilo s Koudelkou, který se před dvěma týdny v premiéře Turné ani nedostal do závodu? „Přišel si to užít, bavil se,“ říkal jeho osobní kouč Luboš Plecháč. „Uvolnil se, v letu se natáhl na snad 180 centimetrů a nebyl zalomený jako jindy. Stal se z něj tady fantastický letec,“ dodal nadšený reprezentační trenér David Jiroutek.
„Mám fantastický zážitek, tohle jsem nikdy nečekal. Že budu na bedně, v letech a ještě po 211 metrech?“ smál se nevěřícně 21letý skokan. „Doufám, že to nebude naposled.“
Stavíte tenhle výsledek ještě výš než titul juniorského mistra světa?
Ano. Tam to bylo taký skvělý, ale přece jen na mě příznivějším menším můstku.
Jak se vám to povedlo?
Měl jsem taky štěstí na podmínky a využil ho. Vynechal jsem zkušební kolo, abych se zbytečně nerozhodil, kdyby se mi skok nepovedl. Mohl jsem tak jít do závodu s čistou hlavou.
Před dvěma týdny jste v úvodu Turné čtyř můstků nepostoupil ani do závodu. A teď doskočil na stupně vítězů. Co se změnilo?
Možná se to nezdá, ale mezi dalšími skoky na Turné kromě Oberstdorfu a tady nebylo takových rozdílů. V Innsbrucku se mi oba opravdu povedly. Jenže tady mi Krakonoš seslal ještě v pravý čas protivítr.
Jenže na věži zbývalo ještě pět skokanů… Co kdybyste skončil zase čtvrtý jako už tolikrát?
Našemu fyzioterapeutovi Švecovi jsem přesně tohle říkal: Doufám, že nebudu zase čtvrtý. Trošku jsem sázel na Wolfiho Loitzla, který není zrovna letec. A vyšlo to. Jak vyskočil jeho výsledek na tabuli, lidi začali řvát, já ani nevěděl, co se vlastně děje.
Už první skok jste překonal na 208 metrech svůj osobní rekord. A ve druhém se ještě znovu zlepšil o další tři metry.
Schlierenzauer přede mnou skočil málo. Povídám si, nedá se nic dělat, nefouká, aspoň si to užiju a uvidím. Naštěstí se počasí otočilo.
Co jste si vychutnával víc – pocit úžasného letu, nebo společnou euforii s diváky?
Oboje. Bylo nádherné se takhle prolétnout. A pak se ještě podělit o radost se šílejícím davem. Byli tu rodiče, kamarádi. Letěl jsem nad značkou 180 metrů a už věděl, že to bude daleko. Pak už jsem si to neskutečně užíval.
Báječně jste se radoval už v sobotu za desáté místo.
Pro mě to bylo jako vítězství. Desátý v letech! Možná se mi někdo divil, ale já byl z toho fakt nadšený.
Měníte se v letce?
Když ti to jde, skočíš všude. Když ne, nikde. Mně to vyšlo.
Kam byste až doletěl, kdybyste dostal třetí pokus?
To se nedá říct. Ve skocích nikdy nemůžeš tvrdit, že už to bude dobré. Já jsem skákal letos docela dobře, ale chybělo mi štěstíčko.
Oslavíte ten úspěch, navíc jste vydělal solidních 6000 švýcarských franků?
Večer si otevřeme doma s přítelkyní nějakou lahvinku. Ale moc slavit nebudeme, v úterý letíme do Japonska.
Tomáš Nohejl